„Moje motivace jít na pobytovou léčbu nebyla jen zbavit se závislosti na pití a kokainu, ale dát dohromady i sebe samotného. Zastavit se a mít čas řešit nejen důsledek – tedy závislost – ale podívat se i na příčinu. Nejdříve jsem docházel na ambulantní léčbu a podvědomě jsem se bránil nástupu na pobytovou léčbu. Nakonec ale situace dospěla do bodu, kdy jsem dal tolik slibů, které jsem porušil, zažil jsem opakované relapsy a důvěra rodiny byla prakticky na nule. S léčebným pobytem jsem váhal i kvůli práci. Nedokázal jsem si představit, že bych v práci oznámil, že na 6 týdnů odcházím, a nevěděl jsem, jak to vysvětlit. Až když mě moje závislostní chování začalo skutečně ničit a problémy se hromadily, uvědomil jsem si, že pokud se nezastavím, bude mít vše fatální důsledky. Na klinice je neuvěřitelné pohodlí. Pro mě bylo důležité, že mám nějaké soukromí, že mohu být na pokoji sám s vlastní koupelnou. Práce na sobě je samozřejmě náročná a nepohodlná, musím odhalovat sám sebe – to je fakt. Mile mě ale překvapilo, jak je program nastaven. Není to o tom „nechceš, nemusíš.“ Motivace, intenzita a styl terapeutické práce tady jsou nastaveny tak, aby člověk skutečně pracoval na sobě. Péče je skvělá, stejně tak rozmanitost terapeutického kolektivu. To mě silně nastartovalo, abych na sobě pracoval.“